Nemám slov. Vypůjčuju si výraz z jiných recenzí - mind fuck, sedí to dokonale.
Začátek jsem abych pravdu řekla úplně nepobrala, celá ta situace s podpisem ubrousku, co byly Tonyho úmysly, proč Claire tak lehce rezignovala, bylo to prostě dost divný.
Pak už to bylo jak na houpačce, jednu chvíli měl Tony totálně přehnané požadavky (a to ani nemluvím o jeho "chvilkách"), jeho chování šílené a jindy byl milý, všímavý...
I když většina příběhu byla z Claiřina úhlu pohledu, některé pasáže nastínily i Tonyho perspektivu a minulost, takže si šlo trochu něco domyslet, ale přesto jsem myslela, že ten konec se mi asi zdá, prostě jsem jen četla a nevěřila vlastním očím, co se děje... Na zakončení se mi ale líbilo, že Claire konečně změní postoj k celé té situaci (její předešlá smířenost s tím, co se po celou dobu dělo, mi totiž dost vadila a nedokázala jsem ji pochopit) a že Tonyho chování bylo konečně osvětleno.
Jako pozitivum celé knihy beru to, že ty "nepěkné" věci byly jen naznačeny, na čtení podrobných popisů bych asi neměla žaludek a i takhle mi to bohatě stačilo.
Nejsem si jistá, jestli knihu budu chtít číst někdy znovu, ani jestli bych ji někomu vyloženě doporučila. Na druhou stranu takhle rozzuřená jsem na nějakou literární postavu/situaci nebyla už hodně dlouho, takže emoce kniha rozhodně vyvolala, i když tedy povětšinou nebyly zrovna pozitivní.
Dávám 4* a začínám se děsit dalšího dílu.